Židovské kulturní centrum Arie Livne

První objekt tohoto typu postavený na Balkáně od konce druhé světové války, místo, kde se obnovuje židovský život. Zachování kulturní tradice židovského národa je hlavním úkolem, ale cílem zakladatelů Židovského kulturního centra je, aby se stalo místem setkávání intelektuální elity a umělců z regionu i širšího okolí, bez ohledu na jejich národnost nebo náboženskou příslušnost.

V rámci komplexu Židovského kulturního centra byla postavena také synagoga, která nese jméno Ilony Vajsové, matky Arie Livneho, jež zahynula během druhé světové války v koncentračním táboře Auschwitz. Synagoga v Židovském kulturním centru „Arie Livne“ je první náboženskou stavbou postavenou po sedmi desetiletích, kde se Židé mohou věnovat modlitbě a studiu svatých písem. Objekt je rovněž otevřen...

První objekt tohoto typu postavený na Balkáně od konce druhé světové války, místo, kde se obnovuje židovský život. Zachování kulturní tradice židovského národa je hlavním úkolem, ale cílem zakladatelů Židovského kulturního centra je, aby se stalo místem setkávání intelektuální elity a umělců z regionu i širšího okolí, bez ohledu na jejich národnost nebo náboženskou příslušnost.

V rámci komplexu Židovského kulturního centra byla postavena také synagoga, která nese jméno Ilony Vajsové, matky Arie Livneho, jež zahynula během druhé světové války v koncentračním táboře Auschwitz. Synagoga v Židovském kulturním centru „Arie Livne“ je první náboženskou stavbou postavenou po sedmi desetiletích, kde se Židé mohou věnovat modlitbě a studiu svatých písem. Objekt je rovněž otevřen návštěvníkům. Jedná se o jednu ze dvou synagog na území Republiky srbské, druhá se nachází ve městě Doboj.

Před druhou světovou válkou existovaly ve městě Banja Luka čtyři synagogy: tři sefardské a jedna aškenázská. Sefardé postavili svou první dřevěnou synagogu v roce 1870 na levém břehu řeky Crkvena, na místě, kde se dnes nachází městská tržnice. O osm let později ji rakousko-uherské úřady vypálily do základů.

Výstavbu druhé sefardské synagogy osobně vedl první rabín sefardské obce, rabín Josef Nahmijas. Byla postavena na konci roku 1880 v Jukićově ulici v samotném centru města. Součástí synagogy byla také nižší židovská škola (meldar), a naproti stála budova židovské obce a rabínův byt. Aškenázové si mezi lety 1900 a 1902 postavili vlastní synagogu, která byla mimořádně krásná. Nacházela se na Carském drumu, dnešní ulici Mladena Stojanoviće, kde dnes stojí budova Červeného kříže. Sloužila až do druhé světové války, kdy byla zničena.

V roce 1934 byla podána žádost o povolení ke stavbě nové budovy židovské obce v Jukićově ulici, protože stávající budova byla určena k demolici. Synagoga začala být rychle stavěna v roce 1936 na stejném místě, kde stál starý chrám, protože počet členů sefardské židovské obce neustále rostl a stará synagoga již nestačila. Byl to nejvýznamnější chrám v Banja Luce, který na konci roku 1936 vysvětil vrchní rabín Království Jugoslávie Isak Alkalaj spolu s banjaluckými rabíny Konem a Atijasem a bihačským rabínem.

Součástí synagogy byl také židovský kulturní dům, což vytvářelo jedinečné architektonické prostředí. Tento sefardský kulturní centrum se synagogou se stal místem setkávání nejen sefardů, ale i aškenázů, kteří v něm viděli naději na lepší budoucnost.

Během spojeneckého bombardování Banja Luky v květnu 1944 byla synagoga zničena a kulturní dům částečně zachován. Po válce zůstala jen kostra budovy.