Autodíly
Auto šrot
Autoškola
Autoelektrikář
Automatické detaily i Automatické ladění
Autokosmetika
Klempíř a Lakýrník automobilů
Automechanik
Autoplyn
Mytí auta
Sklo do auta
Ochrana auta a alarmy
Silniční asistence
Autosalony
Vulkanizátor
Servis výfuků
Servis baterií
Nákup vozidla
Topení a klimatizace
Autoplace
Motosalony
Motoservisy
Servisní informace
Informace pro cizí občany
Dopravní informace
Javne institucije
Informacije o sportu
Banja Luka City Info
16. July 2025 | 5 min čteníMěsto nejsou jen ulice, budovy a řeky – žije skrze příběhy.
Banja Luka, město ležící na řece Vrbas, má duši ukrytou v legendách, které se předávají z generace na generaci. Některé mají reálný historický základ, jiné vznikly v lidové slovesnosti – ale všechny dohromady tvoří kulturní identitu tohoto místa.
Zde jsou dva příběhy, které se staly symboly lásky, moudrosti a úcty k tradici.
Některé příběhy si město střeží jako poklad. V Banja Luce je takovým pokladem legenda o Safikadě – mladé dívce, jejíž láska k vojákovi se stala symbolem věrnosti, bolesti a vášně, která přežívá věky. Safikada není jen postava z pověsti – je součástí identity města, věčné připomínky, že pravá láska nezná hranice – náboženské, kulturní ani společenské.
Podle legendy byla Safikada dcerou bohatého obchodníka nebo pocházela ze vznešené rodiny – někteří tvrdí, že byla vnučkou Ferhata paši Sokoloviće. Zamilovala se do vojáka – podle jedné verze se jmenoval Hermann, strážce pevnosti Kastel ve službách rakousko-uherské armády, podle jiné to byl turecký voják Ömer. Na jménu nezáleží – důležitý je cit, který byl skutečný.
Jejich láska byla zakázaná. V době, kdy byly sňatky domlouvány rodinami a city měly jen malý význam, udělali rodiče všechno pro to, aby je rozdělili. Otec údajně podplatil vojenské velení, aby vojáka přeložili daleko – na východ Bosny nebo až do Andalusie. Safikadu mezitím zasnoubili s jiným mužem.
Ale srdce nezapomíná. Když se k ní donesla zpráva o smrti milovaného, rozhodla se. V pravé poledne, kdy z pevnosti Kastel zazněl výstřel z děla jako časový signál, vystoupila před něj v bílých šatech a řekla: "Zůstanu ti věrná až do smrti."
Dělo vypálilo. Její tělo padlo právě na tom místě, kde dnes stojí pamětní deska – mezi Ferhadií a Kastel.
Toto místo žije dodnes. Safikadin hrob, jak říkají místní, se stal symbolem věčné lásky. Páry z celého světa i místní sem přicházejí zapálit svíčku, položit květinu či zanechat přání – věří, že duch Safikady bdí nad těmi, kdo milují upřímně. Říká se, že svíčka zapálená z pravé lásky může spojit dvě srdce navždy.
Síla této legendy inspirovala v roce 2023 vznik opery Safikada – důkaz, že tento příběh žije dál.
Mešita Ferhadija není jen ukázkou osmanské architektury – je duchovním středem Banja Luky, kulturním symbolem a místem, s nímž se pojí legenda o vzniku názvů několika městských čtvrtí.
Podle historických záznamů byla mešita postavena v roce 1579 na příkaz Ferhata paši Sokoloviće a s pomocí žáků slavného architekta Mimara Sinana. Lidové podání však vypráví příběh mnohem pohádkovější.
Hlavním stavitelem byl údajně Rade Neimar, známý jako tvůrce pravoslavných kostelů. Pomáhalo mu pět učňů: Petar, Pavle, Ivan, Drago a Simo. Ferhat paša, uchvácen krásou mešity, nechtěl, aby někde jinde vznikla podobná stavba – a rozhodl se řemeslníky odstranit.
Uzamčeni v minaretu se rozhodli uprchnout. Podobně jako Daidalos a Ikaros v řecké mytologii si vytvořili křídla a pokusili se vzlétnout. Ale legenda praví, že každý spadl na jiné místo, které dnes nese jeho jméno:
– Petar – dnešní Petrićevac
– Pavle – Pavlovac
– Ivan – Ivanjska
– Drago – Dragočaj
– Simo, který si při pádu zlomil žebro – Rebrovac
Ačkoliv neexistují historické důkazy, legenda oslovuje svou symbolikou. Vypráví o oběti, mistrovství a hodnotě krásy, která byla kdysi ceněna nade vše.
Dnes je Ferhadija stále živým duchovním centrem – nejen místem modliteb, ale i příběhů. V jejím areálu se nachází turbe (mauzoleum) Ferhata paši, a před vchodem stojí šadrvan (fontána), u níž se lidé scházeli po staletí.
Ačkoliv byla v roce 1993 zcela zničena, v roce 2016 byla pečlivě obnovena a vyhlášena národní kulturní památkou – symbolem míru a tolerance. A legenda o stavitelích, kteří se pokusili vzlétnout, přežívá dál – v názvech, které denně vyslovujeme, aniž bychom znali jejich původ.
Legendám se neučíme ve školách – žijí v šepotu starších, v kamenech na dlažbě, ve zracích obrácených ke starým zdím.
Banja Luka není jen mosty, památky a pevnosti – je to město příběhů. Každý z nich, i ten zapomenutý či neúplný, je součástí mozaiky, která tvoří naši identitu.
Díky legendám uchováváme vzpomínky, emoce a hodnoty. Možná právě proto je Banja Luka tak výjimečná – místo, kde tradice žije a každá generace může přidat svůj vlastní příběh.
Znáš starou legendu, osobní vzpomínku nebo zapomenutý příběh, který stojí za zaznamenání? Napiš nám.
Třeba právě z něj vznikne náš další společný příběh.
*Sdílej tento obsah a pomoz ostatním lépe poznat Banja Luku!