Nejznámější legendy z Banja Luky – Safikada, Ferhadija a původ názvů čtvrtí

Město nejsou jen ulice, budovy a řeky – žije skrze příběhy.

Banja Luka, město ležící na řece Vrbas, má duši ukrytou v legendách, které se předávají z generace na generaci. Některé mají reálný historický základ, jiné vznikly v lidové slovesnosti – ale všechny dohromady tvoří kulturní identitu tohoto místa.

Zde jsou dva příběhy, které se staly symboly lásky, moudrosti a úcty k tradici.

Legenda o Safikadě – Láska silnější než smrt

Některé příběhy si město střeží jako poklad. V Banja Luce je takovým pokladem legenda o Safikadě – mladé dívce, jejíž láska k vojákovi se stala symbolem věrnosti, bolesti a vášně, která přežívá věky. Safikada není jen postava z pověsti – je součástí identity města, věčné připomínky, že pravá láska nezná hranice – náboženské, kulturní ani společenské.

Podle legendy byla Safikada dcerou bohatého obchodníka nebo pocházela ze vznešené rodiny – někteří tvrdí, že byla vnučkou Ferhata paši Sokoloviće. Zamilovala se do vojáka – podle jedné verze se jmenoval Hermann, strážce pevnosti Kastel ve službách rakousko-uherské armády, podle jiné to byl turecký voják Ömer. Na jménu nezáleží – důležitý je cit, který byl skutečný.

Jejich láska byla zakázaná. V době, kdy byly sňatky domlouvány rodinami a city měly jen malý význam, udělali rodiče všechno pro to, aby je rozdělili. Otec údajně podplatil vojenské velení, aby vojáka přeložili daleko – na východ Bosny nebo až do Andalusie. Safikadu mezitím zasnoubili s jiným mužem.

Ale srdce nezapomíná. Když se k ní donesla zpráva o smrti milovaného, rozhodla se. V pravé poledne, kdy z pevnosti Kastel zazněl výstřel z děla jako časový signál, vystoupila před něj v bílých šatech a řekla: "Zůstanu ti věrná až do smrti."

Dělo vypálilo. Její tělo padlo právě na tom místě, kde dnes stojí pamětní deska – mezi Ferhadií a Kastel.

Toto místo žije dodnes. Safikadin hrob, jak říkají místní, se stal symbolem věčné lásky. Páry z celého světa i místní sem přicházejí zapálit svíčku, položit květinu či zanechat přání – věří, že duch Safikady bdí nad těmi, kdo milují upřímně. Říká se, že svíčka zapálená z pravé lásky může spojit dvě srdce navždy.

Síla této legendy inspirovala v roce 2023 vznik opery Safikada – důkaz, že tento příběh žije dál.

Legenda o Ferhadiji a názvech čtvrtí v Banja Luce

Mešita Ferhadija není jen ukázkou osmanské architektury – je duchovním středem Banja Luky, kulturním symbolem a místem, s nímž se pojí legenda o vzniku názvů několika městských čtvrtí.

Podle historických záznamů byla mešita postavena v roce 1579 na příkaz Ferhata paši Sokoloviće a s pomocí žáků slavného architekta Mimara Sinana. Lidové podání však vypráví příběh mnohem pohádkovější.

Hlavním stavitelem byl údajně Rade Neimar, známý jako tvůrce pravoslavných kostelů. Pomáhalo mu pět učňů: Petar, Pavle, Ivan, Drago a Simo. Ferhat paša, uchvácen krásou mešity, nechtěl, aby někde jinde vznikla podobná stavba – a rozhodl se řemeslníky odstranit.

Uzamčeni v minaretu se rozhodli uprchnout. Podobně jako Daidalos a Ikaros v řecké mytologii si vytvořili křídla a pokusili se vzlétnout. Ale legenda praví, že každý spadl na jiné místo, které dnes nese jeho jméno:

– Petar – dnešní Petrićevac

– Pavle – Pavlovac

– Ivan – Ivanjska

– Drago – Dragočaj

– Simo, který si při pádu zlomil žebro – Rebrovac

Ačkoliv neexistují historické důkazy, legenda oslovuje svou symbolikou. Vypráví o oběti, mistrovství a hodnotě krásy, která byla kdysi ceněna nade vše.

Dnes je Ferhadija stále živým duchovním centrem – nejen místem modliteb, ale i příběhů. V jejím areálu se nachází turbe (mauzoleum) Ferhata paši, a před vchodem stojí šadrvan (fontána), u níž se lidé scházeli po staletí.

Ačkoliv byla v roce 1993 zcela zničena, v roce 2016 byla pečlivě obnovena a vyhlášena národní kulturní památkou – symbolem míru a tolerance. A legenda o stavitelích, kteří se pokusili vzlétnout, přežívá dál – v názvech, které denně vyslovujeme, aniž bychom znali jejich původ.

Město, které své příběhy nezapomíná

Legendám se neučíme ve školách – žijí v šepotu starších, v kamenech na dlažbě, ve zracích obrácených ke starým zdím.

Banja Luka není jen mosty, památky a pevnosti – je to město příběhů. Každý z nich, i ten zapomenutý či neúplný, je součástí mozaiky, která tvoří naši identitu.

Díky legendám uchováváme vzpomínky, emoce a hodnoty. Možná právě proto je Banja Luka tak výjimečná – místo, kde tradice žije a každá generace může přidat svůj vlastní příběh.

Znáš starou legendu, osobní vzpomínku nebo zapomenutý příběh, který stojí za zaznamenání? Napiš nám.

Třeba právě z něj vznikne náš další společný příběh.

Komentáře